Shaolin wushu (Shaolinquan) je termín pro styly, které vznikly, či se vyvíjely v klášteře Shaolin. Shaolinquan patří mezi nejstarší větve wushu a podle legendy stál u jeho zrodu indický mnich Bodhidharma (čínsky Da Mo).
Bodhidharma přišel do Číny kolem roku 527 a usadil se v klášteře Shaolin. Vytvořil zde pro mnichy sérii cvičení, která sloužila k zocelení těla a ducha. Nejznámější z nich je Yijinjing (Přeměna svalů a šlach) a Luhan shibashou (18 pohybů Luohan). Předpokládá se, že právě tato cvičení položila základ shaolinského wushu.
Do kláštera se často uchylovali putující léčitelé, učenci i slavní bojovníci. Mniši tak od nich získávali zkušenosti a obohacovali své znalosti. Za vlády dynastie Ming (1368-1644) vstoupil do kláštera Que Yuan, který rozšířil 18 technik Luohan na 72. Později Que Yuan vyvinul systém boje, který proslul pod názvem Wu xing (5 zvířecích forem).
Ke konci panování dynastie Ming se v Shaolinu vyvinulo na 300 různých forem.
Specifickým rysem Shaolin wushu je klesání a zvedání, pohyby vpřed a vzad, všechny pohyby se dějí v přímé linii. Jelikož byla tato škola určena jako průprava do bitev, jsou všechny techniky založené na rychlosti, tvrdosti a přímosti. Shaolinští mniši vyvinuli mnoho různých zbraní. Po dynastii Song (960-1279) jich bylo více než 120. Mezi nejpoužívanější patří: qiang (kopí), jian (meč), gun (tyč), dao (šavle), jiujiebian (devítičlánkový bič), dadao (halapartna) a další.
Neodmyslitelnou součástí je trénink ať už tvrdého či měkkého qigongu (práce s energií qi), protože bez meditace a vnitřního tréninku by bylo shaolinské umění pouze určitou formou cvičení, nikoli skutečným uměním. Měkký qigong má relaxační a meditační charakter. Nejtypičtějším příkladem je meditace v sedě, která rozvíjí schopnost koncentrace a klidu. Její pravidelné cvičení rozvíjí a udržuje vitallitu. Tvrdý qigong naopak rovíjí tvrdost a odolnost těla.
Ke konci panování dynastie Ming se v Shaolinu vyvinulo na 300 různých forem.
Specifickým rysem Shaolin wushu je klesání a zvedání, pohyby vpřed a vzad, všechny pohyby se dějí v přímé linii. Jelikož byla tato škola určena jako průprava do bitev, jsou všechny techniky založené na rychlosti, tvrdosti a přímosti. Shaolinští mniši vyvinuli mnoho různých zbraní. Po dynastii Song (960-1279) jich bylo více než 120. Mezi nejpoužívanější patří: qiang (kopí), jian (meč), gun (tyč), dao (šavle), jiujiebian (devítičlánkový bič), dadao (halapartna) a další.
Neodmyslitelnou součástí je trénink ať už tvrdého či měkkého qigongu (práce s energií qi), protože bez meditace a vnitřního tréninku by bylo shaolinské umění pouze určitou formou cvičení, nikoli skutečným uměním. Měkký qigong má relaxační a meditační charakter. Nejtypičtějším příkladem je meditace v sedě, která rozvíjí schopnost koncentrace a klidu. Její pravidelné cvičení rozvíjí a udržuje vitallitu. Tvrdý qigong naopak rovíjí tvrdost a odolnost těla.